Každý na ně vzpomíná

Kdo by je neměl rád. Vždyť všichni jsme s nimi rostli a i ti, kteří jich příliš neměli, neboť jejich rodiče neměli moc peněz anebo byli na jejich rozdávání opatrní, měli alespoň jednu jedinou, kterou si opatrovali jako oko v hlavě. Vždyť hračky, to je celé naše dětství. A kdybychom se na ně zašli podívat někam do muzea, kde bychom mohli porovnat, jak se v průběhu doby vyvíjely, tak bychom na tom asi názorně viděli, jak naše společnost postupně bohatla a jak se zdokonalovaly použité technologie.

Je to celé naše dětství

Vždyť sama si ještě moc dobře pamatujete, jak vypadala tehdejší panenka vaší maminky, kterou jste jako dítě našla pečlivě uschovanou na půdě. Vaše maminka měla jen jednu jedinou takovou panenku, a proto si jí o to více vážila, starostlivě ji opatrovala a pečovala o ni jako o skutečné dítě. Kdežto vaše vnučky dnes mají ve svém pokoji tolik panenek, že si je snad ani všechny nemohou zapamatovat a dost pochybujete i o tom, že si se všemi hrají. Navíc, zatímco vy jste kdysi v kočárku vozila pannu, která vypadala jako miminko, tak ty jejich panny jsou spíše teenagerky, o které nikdo pečovat nemusí.