Myšlenka zapomenutého a pro svět znovu objeveného českého velikána Járy Cimrmana spatřila světlo světa v roce 1966, přičemž oficiální premiéra první hry inspirované životem a dílem tohoto génia s názvem Akt se konala 4. října 1967 v Malostranské besedě. Divadlo Járy Cimrmana několikrát změnilo své působiště, až zakotvilo na Žižkově. Hlavními autory her pro toto divadlo byli Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak, na repertoár souboru se postupně dostalo 15 her a dosud se všechny hrají. Zatím poslední hra, České nebe, byla napsána v roce 2008. Pro představení Divadla Járy Cimrmana, označovaného také jako DJC, je typická kombinace vědecké přednášky a vlastní hry, která obvykle následuje po odborném úvodu.
Jára Cimrman se podle jeho „objevitelů“ měl narodit ve Vídni ve druhé polovině 19. století (přesný rok jeho narození není znám). Tento geniální muž vystřídal mnoho profesí a ve všech vynikal, byl např. kočovný dentista, vynálezce jogurtu, kriminalista, cestovatel; u nás proslul zejména jako autor význačných dramatických děl, např. operety Proso. Poslední zaznamenaný pobyt Járy Cimrmana je v Jizerských horách, v obci Liptákov, v roce 1914, poté jeho stopa mizí. Jak je pro řadu geniálních osobností příznačné, jeho osobě i jeho dílu se dostalo uznání až in memoriam. Vedle divadelních her lze uvést několik příkladů z oblasti filmové tvorby, zejména filmy Nejistá sezóna, Rozpuštěný a vypuštěný a Jára Cimrman ležící, spící. Zásluhy a osobnost tohoto velikána připomínají také pamětní desky, z nichž jedna je v Praze v Dykově ulici, kde sídlila redakce Československého rozhlasu a kde se duch Járy Cimrmana skutečně zrodil. Cimrman se však dočkal uznání i v zahraničí, jeho deska je umístěna také na zahradě velvyslanectví České republiky v Londýně. Atypickou stálou upomínkou na Mistra se může pochlubit Brno, kde je na budově v Anenské ulici deska nesoucí nápis „V tomto domě zcela jistě a prokazatelně nikdy nežil a netvořil pan Jára Cimrman.“
Vzhledem k délce působení souboru a některých jeho členů je bohužel nevyhnutelné, že někteří se již vydali na poslední cestu za Járou. V letošním roce zemřeli dva z dlouhodobých spolupracovníků divadla a herců, pánové Václav Kotek a Jaroslav Weigel. Divadlo však již oznámilo, že na podzim přivítá do svých řad Ondřeje Vetchého.
Osobitý humor her je srozumitelný pro diváky napříč generacemi a k dlouholetým a skalním příznivcům přibývají neustále další. Vedle stále scény se mohou za herci vypravit také na některé z mnoha představení, která se hrají během roku v řadě míst naší země.